100 leté výročí Sboru dobrovolných hasičů ve Vávrovicích

Stručný přehled o činnosti sboru od jeho založení.

„Vysoká c. k. zemská vláda v Opavě.
V úctě podepsaní Josef Magrla, Jan Bialý, Josef Kocián a Richard Vavrla – příslušníci vávrovští oznamují, že zamýšlí na základě přiložených stanov zříditi ve Vávrovicích Sbor dobrovolných hasičů a žádají, aby vysoká zemská c. k. slezská vláda vzala oznámení toto na vědomí.
Ve Vávrovicích dne 8. července 1909.“

Na obr.č.1 je doslovný opis žádosti, předložený zemské vládě v Opavě a následní potvrzení:
K. k. schlesische Landesregierung
Protokoll Nr. 7070
Faszikel 58/1

že tuto žádost přijal a zapsal pod výše uvedeným číslem dne 10 července 1909 zemský úředník p. Masek.

Toto byl prvý počin, který následně vyústil v založení českého Sboru dobrovolných hasičů ve Vávrovicích.

Avšak dříve než se začneme zabývat stoletou historií sboru českého je třeba si také připomenout, že ve Vávrovicích pracoval i německý sbor dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr – Dobrovolný požární sbor). Ten byl založen již v roce 1880. Na jeho ustavující Valné hromadě 23 zakládajících členů zvolilo první výbor. Starostou byl zvolen Jan Meisner, velitelem Ignác Drhel a jednatelem se stal správce obecný školy Richard Wawrečka. Na žádost sboru jim obec ještě tohoto roku postoupila nově zakoupenou ruční stříkačku. Většina ze zakládajících členů, jejichž jména se bohužel nepodařilo dohledat, však až na vedení sboru byla české národnosti. Vedení však bylo německé. Sbor používal hasičské skladiště, které jim na vlastní náklady vybudovala obec v roce 1888. Využívali je až do roku 1929, kdy po rozepři s českým sborem, který se připravoval na oslavy 20. výročí založení, toto skladiště vyklidili a svůj majetek přestěhovali do kůlny rolníka J. Banerta.
Tolik velmi stručně o německém Dobrovolném požárním sboru a dále se již budeme věnovat českému Sboru dobrovolných hasičů, se kterým oslavíme letos stoleté výročí od jeho založení.

22. srpna 1909 na Valné hromadě nového českého Sboru dobrovolných hasičů ve Vávrovicích se shromáždilo 22 občanů a tím se rozumí i 22 zakládajících členů a zvolilo si první výbor v dějinách tohoto spolku.
Za přítomnosti starosty Zemské hasičské jednoty a zemského poslance p. Rudolfa Gudricha byl zvolen devítičlenný výbor. Ten si pak zvolil první činovníky:
starostou byl zvolen Jiljí Magrla z čísla popis. 20
jednatelem se stal Josef Magrla z č. p. 61, tento byl zvolen zároveň i velitelem
podvelitelem a zbrojmistrem byl zvolen p. František Kremer
pokladníkem zvolen Vilém Vavrla z č. p. 60
náčelníkem zvolen Richard Vavrla z č. p. 72

dále za členy výboru byli zvoleni:
Jan Bialý z č. p. 38
Jan Hříbek z č. p. 12
Antonín Schindler z č. p. 17
Leopold Magrla z č. p. 20

K tomuto výboru se připojilo dalších 13 členů. Byli to:
Gebauer Antonín
Hanel Mikoláš
Kocián Josef
Konečný Antonín
Kremer Jan
Magrla Jan
Valeček Petr
Valeček Cyril
Vavrla Bohumil
Vavrla Jan
Vavrla Karel
Vícha Jan
Vícha Emil

Největší zásluhy o ustavení českého sboru měl velmi energický a národnostně uvědomělý občan Josef Magrla z č. p. 61. K němu se připojili další členové z této rodiny, pocházejíce z č. p. 20. V jejich domě se před založením sboru konaly první přípravy a tam také se konala i ustavující Valná hromada.
Ihned po Valné hromadě se dali do práce. Sbor potřeboval do začátku činnosti peníze k zakoupení výzbroje a výstroje. Mimo vlastních peněz na hotovosti, obětovali mnozí členové i své skrovné úspory a jen tak mohl sbor v začátcích pracovat. Scházely se také peníze zvenčí, poněvadž na doporučení Zemské hasičské jednoty rozeslal sbor prosebné dopisy o podporu i do Čech a na Moravu všem hasičským sborům.
Již 29. srpna 1909 objednána vozová ruční stříkačka s příslušenstvím.
3. října byla vyzkoušena a následně i obnosem 2000,- korun hotově zaplacena.
Ale – jakmile se založení českého Sboru dobrovolných hasičů ve Vávrovicích stalo skutečností, teprve nastal boj o jeho schválení. Obecní úřad na základě německé většiny a na popud starosty – také němce rozhodl, že v obci už jeden německý Dobrovolný požární sbor je a druhý – český zde už není třeba. Teprve po tuhém boji bylo dosaženo cíle. O uznání sboru se zasazovala Zemská hasičská jednota v čele s už zmiňovaným starostou a zemským poslancem panem Rudolfem Gudrichem.
A tak konečně 17. října 1909 obdržel sbor přípis z okresního hejtmanství, že 12. října 1909 c. k slezská zemská vláda v Opavě český Sbor dobrovolných hasičů založený 22. srpna 1909 i s jeho zvoleným výborem potvrzuje. Necelý rok na to, 4. července 1910 žádá již sbor o povolení postaviti si hasičské skladiště. Postavilo se na hranici pozemků členů sboru Petra Valečka a Jana Bialého (č. p. 37 a 38). Za rekordních 13 dnů (!) již celodřevěné skladiště stálo a 17. července 1910 bylo spolu se stříkačkou posvěceno.
Sbor v této době již čítal 33 členů a nadále se rozvíjel. V roce 1912 byla zakoupena další ruční stříkačka, větší čtyřkolová za koňský potah za 6000,- korun. V této době až do roku 1918 byly zaznamenány 3 požáry, při kterých se sbor podílel na jejich hašení. Ještě posledního srpna 1909 shořel hostinec p. Uvíry č. p. 55 a s ním i všechny hospodářské budovy. Požár byl založen úmyslně na několika místech. V roce 1911 hořelo stavení č. p. 24 a s ním i výměnek č. p. 25. V roce 1912 shořela stodola a střecha v č. p. 30.

Přišla krutá válečná léta a nastaly velmi těžké časy. Hasičská činnost prováděna pod záštitou hesla „Sobě ke cti, bližnímu k ochraně a k oslavě vlasti“ byla násilně přervána 1. světovou válkou.
Po vzniku Československé republika 28. října 1918 se obecní zastupitelstvo rozhodlo, že povolí i českému Sboru dobrovolných hasičů používati obecní skladiště. A tak až do konce července 1929 používaly skladiště oba sbory, český i německý. Český sbor svůj majetek přemístil do obecního skladiště v únoru 1923. V této době se podařilo dosti dobře zmapovat činnost sboru, a tak bylo možno zjistit, že se sbor aktivně podílel na hašení a záchraně majetku spoluobčanů v roce 1922 – 1x, 1923 – 2x, 1924 – 3x, 1925 – 2x, 1928 – 1x. Pravidelně každoročně pořádal veřejné cvičení a taktéž se zúčastňoval akcí jako byly hasičské slavnosti a veřejná cvičení u sborů v okolí.
25. srpna 1929 měla se konati v obci slavnost 20-ti letého trvání českého Sboru dobrovolných hasičů. Obec byla požádána o zřízení řádného nápisu na hasičské skladiště. Dala tehdy poříditi novou desku s nápisem „Hasičské skladiště“. Aby se deska řádně připevnila, oklepal člen českého sboru kladívkem ze zdiva vyčnívající cihlová písmena F. F. W. Bohužel neoprávněně a bez povolení. Z toho povstal velký hněv německého hasičského sboru, kde to bylo pokládáno za urážku. Písmena tato značila počáteční písmena z pojmenování sboru (F. F. W. – Freiwillige Feuerwehr Wawrowitz – Dobrovolný požární sbor Vávrovice).
Ještě téhož dne večer si německý sbor vyklidil ze skladiště svůj majetek a uskladnil jej u už v úvodu zmiňovaného rolníka J. Banerta.
V roce 1931 na podzim koupil český sbor vůz pro dopravu mužstva (pro 12 osob) k požáru s navijákem na hadice, tříproudovou motorovou stříkačkou s hadicemi za 40 000 korun. Ta byla poprvé nasazena při velkém požáru 27. srpna 1932, kdy shořela stodola p. Meisnera. V ní shořelo 27 fůr pšenice a 36 fůr ječmene. Příčina požáru nebyla zjištěna.
Počátkem roku 1933 čítá sbor 50 činných a 10 přispívajících členů. Starostou je řídící učitel František Hájek, jednatelem učitel František Engliš a velitelem Jan Valeček. Z této doby je třeba zaznamenat i pomoc Zemské hasičské jednotě při organizaci nejvýznamnější události této doby – a to Sjezdu dobrovolného hasičstva československého, který se konal v Opavě ve dnech
19. – 21. května 1934. Sjezd byl pořádán na počest 50. výročí českého hasičstva ve Slezsku. Sjezd probíhal v zasedací síni obchodní komory (dnešní kulturní dům Petra Bezruče). Po sjezdových jednáních následovala společná cvičení hasičstva. Velký zájem byl i o společná cvičení hasičů s vojskem. Což se stále více projevovalo v dalších letech. Začínala i předvojenská výchova, začínají se budovat pohraniční opevnění. Z této doby stojí za zmínku i to, že Sbor dobrovolných hasičů změnil na základě usnesení Valné hromady ze dne
24. dubna 1938 své stanovy a název na „Hasičský sbor ve Vávrovicích“.

Nastalo velmi smutné a bolestivé období let 1938 – 1945. Začátkem října byla na základě mnichovského diktátu zastavena činnost sboru. Hasičský sbor ve Vávrovicích obdržel „Úřední připomenutí pod číslem 22463/1938“, že se stal územní změnou spolkem, jehož sídlo leží mimo hranici Protektorátu Čech a Moravy a dlužno jej ze spolkového katastru vymazali.

Toto období „Temna“ trvalo až do července 1945, kdy bylo Okresnímu národnímu výboru – úřadu národní bezpečnosti zasláno „ Hlášení o zahájení činnosti“, ve kterém se doslova uvádí, že 3. 7. 1945 Hasičský sbor ve Vávrovicích znovu zahájil spolkovou činnost a ve volbách, které byly na řádné Valné hromadě dne 24. 9. 1945 provedeny vylo zvoleno toto předsednictvo spolku:
starosta – Valeček Jan
místostarosta – Honka Rudolf
místovelitel – Magrla Jan
pokladník – Stromský František
jednatel – Malý František
vzdělávatel – Vavrla Josef
hospodář – Rychta Josef
samaritský velitel – Radek Josef
zpravodaj organizační – Konečný Jan

Po válce bylo nutno doplnit jak výzbroj a výstroj sboru tak i samotná členská základna potřebovala „novou krev“, což se zejména v prvých dvou poválečných letech velice dobře dařilo. V letech 1945 – 1946 bylo přijato do sboru 29 nových členů. I když do tří let se jich 5 odstěhovalo a 9 členů opět ze sboru vystoupilo je doloženo, že k 1. květnu 1947 měl Hasičský sbor ve Vávrovicích 68 členů. Z toho byly 4 ženy. Proto před výborem sboru vyvstanu nelehký úkol a tím bylo doplnění výzbroje a výstroje.
To se podařilo bohužel až začátkem roku 1948. Tehdy, konkrétně 17. 2. bylo zakoupeno 24 cvičných hasičských úborů a dalších 24 úborů v celkové hodnotě 25 929,60 korun bylo zakoupeno později. V této době se začaly ustavovat i tzv. žňové hlídky po dobu žňových prací. Těchto hlídek se pravidelně zúčastňovali i členové Hasičského sboru. Na počest 40. výročí založení sboru byla 17. 7. 1949 uspořádána zahradní slavnost v Sokolovně.
Bohužel od této doby až do začátku šedesátých let se nedochovaly nebo lépe řečeno nebyly dohledány žádné archivní materiály o činnosti. V tomto období byl sbor vybaven novou motorovou stříkačkou PS – 8 a ve sboru bylo ve výcviku jedno družstvo mužů.
Začátkem šedesátých let pokračoval výcvik družstva mužů a přibylo i družstvo žen. Činnost sboru se nadále rozvíjela, rostla i členská základna. Sbor pořádal pravidelně každoročně svůj ples, letní zahradní slavnost s námětovým cvičením, oslavy MDŽ apod. V listopadu 1962 sbor dostal k užívání vozidlo zn. Tatra 805/20. V této době se také objevují první zmínky o rekonstrukci požární zbrojnice. Sbor stále roste a stávající zbrojnice už nevyhovuje. Stojí za zmínku, že na výroční schůzi konané 8. 12. 1963 byl zvolen dvaadvacetičlenný výbor. Sbor měl v této době 81 členů.
Připravovala se rekonstrukce zbrojnice. Tato proběhla ve druhé polovině roku 1965. Rozpočet byl stanoven na 34 000 korun. Materiál financoval MNV, práci zdarma odvedli členové sboru. Sbor hradil pouze občerstvení při brigádách. Srpnové události se činnosti sboru nijak nedotkly. Následné začátky „normalizace“ možná byly příčinou toho, že oslavy 60. výročí sboru vůbec nepřišly na program jednání. V tomto období vyjížděl sbor ke dvěma požárům. V roce 1966 hořela ve Vávrovicích drůbežárna a v roce 1969 na Palhanci stodola.
K běžným obměnám výzbroje a výstroje docházelo průběžně. Z finančních prostředků MNV byly hrazeny nákupy uniforem pro ženy i mládež, hadice a další materiál.
V roce 1975 byl ze zrušené drůbežárny JZD postaven sklad materiálu v zahradě Sokolovny, který je také využíván jako prodejní stánek při kulturních akcích.
V roce 1977 se členové sboru velkou měrou podíleli na záchranných pracích a následně i na odstraňování škod po dvou velkých povodních, které následovaly v krátké době po sobě. Těchto prací se zúčastňovali i v dalších letech. 70. výročí se nijak nepřipomínalo. Až následně 75. výročí od založení si sbor připomenul na slavnostní schůzi 8. 7. 1984.
Důležitou změnu zaznamenal sbor v roce 1979. Od nového roku jsme byli převedeni do okrsku č. 1. Ještě v tomto roce v rámci prevence a ve spolupráci s vedením školy, začínáme provádět besedy s mládeží, spojené s promítáním filmů s preventivním zaměřením. Této záslužné práce se ujal br. Eduard Stoniš a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. V krátké době má sbor ve výcviku družstvo žáků, které v následných létech pod jeho vedením dosahuje trvale velmi dobrých výsledků. Celková činnost v tomto období byla hodnocená jako dobrá. Připravovala se 4 družstva. Muži, ženy a 2 družstva mládeže se pravidelně zúčastňovala okrskových soutěží se střídavými úspěchy.
Členové sboru se aktivně zúčastňovali i veřejně prospěšných prací v obci. Jednalo se o brigády v tzv. „akci Z“ při zvelebování obce a jejího okolí, brigády na pomoc místnímu JZD, pravidelně se organizoval sběr železného šrotu apod. Každoročně sbor pořádal ples, oslavy MDŽ a zahradní slavnost s benátskou nocí. V již zmiňovaném roce 1984, kdy jsme si připomínali 75. výročí trvání sboru, došlo také k důležité výměně. Staré požární vozidlo T 805 bylo sešrotováno a sbor obdržel vozidlo značky „Robur“.
Politické změny, které přinesly listopadové události v roce 1989 se činnosti sboru nijak zvlášť nedotkly. Bohužel začátkem devadesátých let klesá aktivita členské základny. Máme jen jedno družstvo mužů a jedno družstvo mládeže. Problémy jsou patrné zejména u mužů. Neúčast na okrskových soutěžích je toho dokladem. Kvůli naprostému nedostatku náhradních dílů bylo v květnu 1993 zrušeno i naše požární vozidlo. Sbor byl nucen k dopravě techniky k případným zásahům používat zapůjčený traktor.
Na listopadovém zasedání v roce 1995 Rada města Opavy rozhodla o ustavení zásahových jednotek v každém sboru s účinností od 1. 1. 1996. do naší jednotky byli zařazeni:
velitel jednotky Bartusek Marek
strojníci Magrla Petr
Vavrla Martin
členové jednotky Blažčík František
Stoniš Miroslav
Stoniš Zdeněk
Lichovník Roman
Šnajder Hynek
Zalibor Martin
Dastig Pavel

Náplní činnosti kromě zásahů u požárů jsou i záchranné práce při živelných pohromách a dalších mimořádných událostech. Akceschopnost jednotky prověřily povodně v následujícím roce, a zejména tisíciletá povodeň v červenci 1997. Povodeň v obci napáchala obrovské škody. Zatopena byla i naše zbrojnice. Na odstraňování vzniklých škod se také velkou měrou podíleli i členové našeho sboru. Pokud se to dá tak nazvat – díky této pohromě začaly do sboru v daleko větší míře proudit dotace na vybavení techniky výzbroje a výstroje z prostředků Magistrátu města Opavy.
V srpnu 1999 oslavil sbor 90. výročí založení. Na slavnostní schůzi byli oceněni nejen dlouholetí členové, ale i ti kteří v té době aktivně pracovali a měli velkou zásluhu na tom, že sbor pracoval a byly alespoň zajištěny podmínky pro dobrý chod zásahové jednotky.
Od roku 2002 se každoročně v dubnu koná soutěž „O pohár primátora města Opavy“ v požárním útoku. Této soutěže se zúčastňují zásahová družstva všech městských částí. Pro tři nejlepší družstva jsou vypsány velice zajímavé finanční odměny.
V roce 2003 můžeme říci, že aktivita opět začíná stoupat. Kromě běžné činnosti jsme v měsíci září zorganizovali pro děti drakyádu. Žáci z Držkovic předvedli ukázku požárního útoku a zásahové družstvo zajistilo ukázku výzbroje a techniky z našeho sboru. Tato akce měla mezi dětmi velký ohlas.
Lednová Valná hromada schválila opětný přestup z okrsku č. 1 zpět
do 9. okrsku Pavla Křížkovského. Zúčastnilo se jí více než 30 dětí, které projevily zájem pracoval v našem sboru. Vedoucím mládeže se stal Zdeněk Svoboda a pomoc mu přislíbili všichni členové zásahového družstva. A tak na „Obecních slavnostech“, které začal od roku 2003 pravidelně organizovat Úřad městské části se v Palhanci v srpnu 2004, konkrétně v soutěži „O pohár starosty“ kromě družstva mužů představila i 2 družstva mladších a 2 družstva starších žáků z našeho sboru. Koncem roku přijímá sbor Petru Svobodovou a hned ji pověřil prací s mládeží.
Valná hromada v lednu 2006 poprvé zhlédla videoprojekci z činnosti sboru za uplynulé období. Tuto akci připravil br. Zdeněk Svoboda a ihned napoprvé akce měla velký ohlas. Z pověření výboru okrsku náš sbor zajišťoval i okrskovou valnou hromadu, která proběhla 12. února v Sokolovně. Činnost sboru neustále vzrůstá. Zorganizovali jsme po dlouhé době opět Hasičský ples, dětský maškarní bál, bylo založeno družstvo žen. Ve výcviku máme družstvo mužů a 4 družstva žáků a žákyň.
Zásahové družstvo dosahuje velmi pěkných výsledků. „Pohár primátora“ v roce 2006 v Držkovicích vyhrálo, v následujícím roce v Suchý Lazcích skončilo druhé. Začátkem roku 2007 se projednává s Úřadem městské části možnost přestavby zbrojnice.
Družstva mužů i žen startují v Opavské lize, mládež se zúčastňuje „Hry Plamen“. Vedoucí mládeže se stává s. Anna Chryczyková a s touto velmi důležitou prací jí pomáhají s. Vlaďka Grygarová a br. Jiří Koreník.
Činnost sboru je velmi dobrá. Na výborových schůzích se začínají projednávat přípravy oslav 100. výročí, zejména zajištění praporu, který sbor jako jeden z posledních v okrsku ještě nemá.
4.srpna byl náš sbor pověřen pořádáním závodu „Opavské ligy“. Dobrá organizace a díky sponzorům i hodnotné ceny udělaly podle hodnocení zúčastněných družstev toto kolo závodu jako jedno z nejlepších v celém ročníku ligy.
Rok 2008 se kromě obvyklé přípravy a tradičních akcí jako byly dětský karneval, okrskové soutěže, hra Plamen, neckyáda s benátskou nocí, vyznačoval hlavně přípravou závěrečného kola „Moravskoslezského poháru“ a přípravou na oslavy 100 letého výročí. Na návrh výboru Valná hromada schválila uspořádání peněžní sbírky na zakoupení zástavy. Z několika návrhů výbor zvolil ten, který je připraven ke svěcení a bude nám už navždy připomínat 100 leté trvání našeho sboru. Byly podány na Okresní výbor návrhy na vyznamenání pro aktivní a obětavé členy, bez kterých by sbor jen těžko existoval.

Závěr:
V letošním roce uplyne 100 let od doby kdy z popudu několika uvědomělých občanů byl Sbor dobrovolných hasičů ve Vávrovicích založen. Přes velmi těžké začátky, kdy bojoval zejména o sebeurčení, o zachování české řeči a národnostního uvědomění, naši předchůdci a dnes už i někteří pamětníci zažili mnohdy velmi těžké chvíle – boj s germanizací v začátcích, dvě kruté světové války, boj za obranu vlasti, těžká poválečná léta v období konce čtyřicátých a začátky padesátých let minulého století. Přes tyto překážky se členové vždy snažili chovat v duchu hesla „Sobě ke cti, bližšímu k ochraně, vlasti k oslavě“.
K tomu patřilo a samozřejmě patří i dnes nácvik a zdokonalování hasičské práce nejen k ochraně obyvatelstva a majetku ale i malý příspěvek k vytváření lepších mezilidských vztahů. V tomto spatřuje svůj úkol i naše dnešní generace.

Čest památce a díky naším předchůdcům, hodně štěstí, zdraví a neutuchajícího elánu pro nás Všechny ostatní.

STAROSTOVÉ SBORU OD JEHO ZALOŽENÍ

1. Magrla Josef od 22. 7. 1909 do 8. 2. 1911
2. Konečný Antonín od 8. 2. 1911 do 8. 2. 1920
3. Bialý Jan od 8. 2. 1920 do 25. 2. 1923
4. Hájek František od 25. 2. 1923 do 6. 3. 1937

od roku 1938 do roku 1945 zastavená činnost

5. Valeček Jan od 24. 9. 1945 do 22. 2. 1953
6. Magrla Jan od 22. 2. 1953 do 3. 1. 1954
7. Otipka Josef od 3. 1. 1954 do 18.12.1955
8. Beneš Jan od 18.12.1955 do 30. 8. 1957
9. Valeček Jan od 30. 8. 1957 do 11.12.1966
10. Sukač Augustin od 11.12.1966 do 28.12.1969
11. Tkačík Jan od 28.12.1969 do 9. 1. 1972
12. Ocásek Augustin od 9. 1. 1972 do 9. 2. 1976
13. Schreier Josef od 27. 2. 1976 do 17. 2. 1991
14. Štencek Adolf od 17. 2. 1991 do 22. 1. 2000
15. Blažčík František od 22. 1. 2000 do 13. 1. 2007
16. Romfeld Oldřich od 13. 1. 2007 do –